I tanečnice u tyče může bý št'astná - 2.díl

28. února 2008 v 19:41 | Anett:-* |  I tanečnice u tyče může být št'astná
...:::Očima Adriany:::...

"Můžu tě na něco pozvat?" ozve se za mnou. Otočím se a spatřím kluka, který na
mě koukal, když jsem tancovala. "Promin, ale nescházím se s hostama" "jedna
sklenička ti přece nic neudělá" "jdi raději domů, maminka počítá děti a jedno jí
schází" "jednu skleničku" "už sem říkala že s hostama se nescházím" "tak si
představ, že sem ted přišel a neviděl sem tě tancovat" "jedna sklenička" nakonec
povolím. "Co si dáš?" přisedne si ke mě. "Ještě mám skleničku..." ukážu na skoro
plnou skleničku. On si mezitím objedná sám a mojí skleničku napíše barman
na jeho účet. "Kolik ti je?" zeptám se ho, když mu přinesou jeho skleničku.
"18 a tobě?" "taky a jak se jmenuješ?" "Tom a ty?" "Adriana" napiju se ze
skleničky. "Tancuješ tady dlouho?" zeptá se mě. "Moc dlouho ne, ty sem chodíš
často?" "ted sem tady dlouho nebyl" "acha" dopiju skleničku. "No já půjdu, už
sem docela ospalá" "nedáš si ještě jednu skleničku?" "řekla sem že si dám jenom
jednu" "ale tak dvě by ti neuškodily" "ne, už jdu" "a uvidíme se ještě někdy?"
"když přijdeš, tak ahoj Tome" vezmu si věci a pádím domů, už sem docela ospalá,
ale Tom byl docela milej, ne nebyl milej, chce si s tebou jenom užít, nemůžu si ho
připustit k tělu.

...:::Očima Toma:::...

Ona je úžasně dokonalá. Není jako ostatní holky, ale že mi to dalo práci přemluvit
jí, aby si se mnou dala alespon skleničku, akorát mě štve že mi nedala aspon číslo,
chci se s ní ještě vidět, ale přece řekla, že když přijdu tak se tady uvidíme, asi
sem zase začnu chodit častěji. Dopiju skleničkou, kterou sem si objednal, zaplatím
a jdu pomalu domů. Pořád musím přemýšlet nad Adrianou. Ježiš já sem ale debil,
vždyt sem jí mohl pozvat na náš večírek, kterej budeme dělat s bráchou příští
týden a mohla by taky vzít nějakou kamarádku, ať tam Bill nebude sám. Zejtra
sem tam musím zase zajít, musím jí vidět. Přišel sem k domu, otevřel sem dveře a
hned na mě vyletěl brácha kde sem, že už je pozdě. Nevnímám ho a jdu k sobě do
pokoje, svlíknu si oblečení kromě trenek a zalezu do postele. S myšlenkama na
Adrianu usínám.

Pro unser-tokio-hotel.blog.cz & th-the-best.blog.cz napsala Lenulka & Samy.Sád'a
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama